Objednávka Desů Zde!

Odkreji ti svou minulost- 3.díl

21. listopadu 2010 v 0:13 | Já...:c) |  Moje Povídky
V minulém díle: Courney se Sorbonem šli do parku,že si s Kim a Vinnie(Courtneyiným druhým dobrmanem) zaběhají.....


"No.Když jste se už vydýchali,půjdeme ne?!" "Jo.Už jsem na to psychicky připravena!" Žertovala Kim.
"Sorbone!Vinnie!Při mě!"Zavolala jsem na své poslušné dobrmany,kteří za námi hned pelášili.
Běželi jsme a běželi.Času si moc nevšímali,protože bylo tak krásně.Svítilo slunce,ovíval nás lehounký větřík.
Přeběhli jsme celé městečko Forks.Konec Forksu,kam jsme do běhli, byl z této části zezadu zalesněný.Tímto lesem se dalo krásně doběhnout na pláž La Push.
"Tak co?Běžíme dál?!"Zeptala se Kim zadýchaně.Já jí dala jako souhlas to,že jsem se znovu rozběhla.Sorbone s Vinnie kolem nás pobíhali a hráli si,kousali se a skákali přes sebe.Jako malá štěňata.
Doběhli jsme přes těžký terén,až na pláž La Psuh.Byli jsme vyřízené.Celou cestu bez přestávky.Sorbone s Vinnie okamžitě v běhli do vody.Kim se k nim přidala,ale byla opatrná a schladila si jen nohy a stála na kraji.Já si zatím dávala vydechovací cvičení.
Sledovala jsem Kim a dobrmany.Kim na ně cákla vodu a oni ji chytali do tlam.
V tom mě projel blesk celým tělem.Někdo mě obejmul.Leknutím jsem až trochu křikla.Kim a psi sebou trhli a podívali se na mě.
"Takže tě mám v pořádku..."Zašeptal mi klidný Jacobův hlas.Otočila jsem se."Ježiši!Tohle mi už nikdy nedělej!"Ulevilo se mi.
"Proč mi nebereš telefon?!Volal jsem ti už nejmíň pětkrát!Měl jsem o tebe starost a tak jsem šel k tobě,ale nikdo mi neotevíral.Ani když jsem přeskočil zeď nikde nikdo.A tak jsem tě stopoval..."
"Oh...Promiň...Zapoměla jsem ho asi doma.Promiň."A jako omluvu mu dala pusu.
"Ahoj Courtney!"Ozvalo se zezadu,za Jakem.Ohlédla jsem se.Byl to Embry."Oh.Ahoj Embry." Rychle ke mě přispěchala Kim."A kdopak toto je?Nění to ten kluk,co o něm furt básníš?!"Smála se Kim.Žďuchla jsem do ní,aby mlčela.Jake se usmál a podal jí ruku."Ahoj já jsem Jacob." "Jo.Já vím!"Smála se pořád Kim. "A tohle je..?"Ptala se Kim. "Tohle je Embry."Vyvalila jsem na ni."Ahoj já jsem Kim,pánové!"Chlubila se. "Embry."Zastyděl se Embry.

"Vuaaa."Jekl Jacob.Skočila na něj zezadu Vinnie.Jake to nečekal a trochu sebou trhl a setrvačností udělal krok ke mě.Byli jsme u sebe blíž, a tak jsme využili příležitosti k dalšímu polibku.
"Tohle vypadá na dlouho."Oznámila Kim Embrymu a odtáhla ho stranou,abychom měli soukromí.Jake mě ovinul svýma krásnýma svalnatýma a trochu velkýma rukama.A tiskl si mě k sobě.Já se mu prohrabávala ve vlasech.Přejížděla přes záda,až jsem dojela na jeho sexy zadek... Po polibku jsme se ještě trochu objímali a tulili se k sobě.
"Nezapomeň,že se pro tebe stavím před sedmou."Připomínal mi Jake."Neboj!Na tohle jen tak nezapomenu."Usmála jsem se na něj.Snažila jsem se od něj lehce dostat, jinak bychom takto strávili zbytek odpoledne.Jake se trochu zarazil."Ale..no tak...Bude na to celý večer ne?!"Konejšila jsem ho. "No jak myslíš!"Podíval se na mě smutným a vyčítavým pohledem.Chytla jsem ho za ruce a usmála se na něj.Táhla jsem ho za sebou a přitom se mu dívala do očí.Smála jsem se na něj.Jake, se mi ale do očí nedíval a dělal uraženého."Hm....Fajn.Jak chceš."Pustila jsem ho a dělala uraženou.Šla jsem ke Kim a Embrymu.
"Kde je Jake?"Ptal se Embry."Jake?Ten je..."Otočila jsem se,abych jim ukázala, kde jsem s ním byla naposled,ale on tam nebyl."Eee..No.Teď tu byl!"
'Hmmm...Skvělý...takže žádnej krásnej večer!'Pomyslela jsem si.
"Hned se vrátím Kim!Dohlédni na pesany."A odběhla jsem od nich směrem k lesu.Psi hned běželi za mnou."Zůstat!"Okřikla jsem je.

Doběhla jsem do lesa.Zastavila jsem se.Když jsem se rozhlížela kolem, viděla jsem jen tucty stromů.'Sakra.Kde může být?'Přemýšlela jsem.
Chvíli jsem běhala všemi směry,doufajíc,že najdu je stopu nebo jen pitomý pach.jenže jeho pach byl všude.Nebo,jak jsem se k sobě tulili,tak jsem ho moc nabrala a teď můj smysl v tom měl zmatek.Napadlo mě,že bych se mohla porozhlédnout blíže ke středu lesa.Jenže jsem se tu ještě tolik nevyznala a samozřejmě se k tomu středu dostala jinudy, než jsem myslela.A nebo jsem se tam ani nedostala.
Začala jsem být nervozní.Chtěla jsem se proměnit,až na to,že mě polilo děsné horko.Po mých zádech přejel něčí pohled.Ten pohled mě sledoval a to neustále.Rozhlížela jsem se kolem.Nikde jsem nikoho neviděla.'Musím zkusit se toho pohledu nějak zbavit.'Napadlo mě.Jenže teď ,jak?Měla jsem strach se proměnit.Nevěděla jsem,kdo mě sleduje nebo co mě sleduje.Nemohla jsem riskovat.Všimla jsem si,že na jedné straně to bylo hodně vyšlapané.Musela jsem něco zkusit.
Připadala jsem si, jako kdybych byla nějaká srna,kterou se snaží někdo(něco) ulovit.
Musela jsem utíkat,co nejrychleji to šlo.Nevěděla jsem kam běžím,ale přišlo mi,že cítim vítr a vodu.
Ať jsem se toho snažila zbavit,nebo ne,ty oči mě nespustili z očí.Ten jejich hrozný pohled jsem cítila na každém svém kroku.Toho pohledu jsem se už chtěla zbavit.A tak jsem změnila směr.Myslela jsem,že mě to přestane sledovat,ale nepřestalo.Teď už mi to přišlo úplně jako lov.Jenže já byla ta kořist.A to,co mě honilo, byl lovec,který se jen tak nevzdá toho, co našel.
Jako kdyby už několik dní nejedl.
Cítila jsem,jak na mě dopadla prvmí kapka.Nevěděla jsem,zda je to kapka deště nebo něčeho jiného,třeba slin.Dopadla na mě další a další.Začalo prudce pršet.Těch kapek na mě začalo padat víc a cítila jsem každou ,která na mě dopadla.Teď jsem déšť proklínala.Protože jsem měla skoro každou kapku na řasách a pak jsem nic neviděla.
Prudce jsem zastavila.Přede mnou se tyčila skála.A vedle mě byly další skály.Teď jsem byla v pasti.Rozhlížela jsem se.Ale kvůli dešti se mi hýbalo všechno.Tam,kde jsem slyšela něco praskat,hned jsem se tam podívala.Nic tam nebylo vidět.Buď to bylo zatraceně rychlí nebo to mělo dost dobrý zbarvení,které jsem v tuto chvíli nedokázala rozeznat.
Slyšela jsem vrčení,které začalo dost rychle sílit.Jenže, když bych se teď chtěla proměnit,byla bych v tu chvíli nejzranitelnější.Teď ten řev byl za mnou.Otočila jsem se a musela se okamžitě skrčit.Byl to vlkodlak.Skočil po mě.Vzpřímila jsem se a předem mnou stál v plné své hrůze.Byl dost rozzuřený.Ten déšť byl silnější a oba jsme byly promáčení na kost.Ten vlkodlak po mě opět skočil, ale já se mu znovu vyhnula,jenže on byl teď rychlejší než já a otočil se, a docela dost mě škrábl na zádech.Zakřičela jsem bolestí.Ta ozvěna se nesla snad celým lesem.Padla jsem k zemi.Z té bolesti mi vhrkly do očí slzy.Začala jsem se hodně potit."Proboha, co jsem ti udělala?"Řekla sjem mu vytíženě.Klečela jsem před vlkodlakem,který se chystal mě znovu udeřit.Už se napřahoval,já se nadechla a zavřela oči.Hlavou mi okamžitě prolétl můj život-Jake...Prolétl mi hlavou jeho sladký úsměv,jeho oči,jeho tělo i ta jeho 'drsná' chůze.Cítila jsem v tuto chvíli každou ztrátu kapky své krve,kterou jsem pak cítila na zádech.Už jsem tu bolest chtěla mít za sebou.
Jak jsem měla zavřené oči a čekala jsem,až ucítím to poslední,v tom mě ovál prudký vítr.Byl to vítr,velmi prudkého skoku.
Slyšela jsem hodně silná vrčení.Byli různá.Otevřela jsem oči.Před sebou jsem spatřila už dva vlkodlaky.Jeden z nich byl pro mě neznámý,ale ten druhý,toho jsem znala dobře.Byl to Jake.Zřejmě slyšel můj křik.Můj bolestiví a sténající křik.

Jacob

Když jsem zahlédl,jak před ním klečí a krvácí z té rány na zádech,nemohl jsem jen tak přihlížet.Nemohl jsem jí ztratit. Když jsem ho svým skokem odstrčil od ní,trochu se mi ulevilo.
Ale teď už byl vážně dost rozzuřenej.Vrhl jsem se po něm.Kousal ho všude, kde to bylo možný.Kousal jsem dost silně a intenzivně.Snažil jsem se,aby ho to bolelo.Stejně jako ten škrábenec,co od něj dostala Courtney.Ale on mě taky kousal,docela to bolelo.Naštěstí jsem mu dal víc kousnutí ze kterých krvácel.Potom mém posledním kousnutí už šlo opravdu o život.Byl trochu rychlejší a svíral svá kousnutí více a já ho cítil pokaždé.Odskočil jsem od něj.Jenže on se jen tak bez delšího boje vzdát nechtěl.Skočil po mě a chytl mě pod krkem.Byl jsem v totálním háji.Kdyby stiskl ještě víc,byl bych mrtvej.Jenže on naštěstí povolil a já se mu z toho sevření dostal ven.Oběhl jsem ho a skočil na něho zezadu.Teď jsem ho držel já.Držel jsem ho na krku.Asi hrál,že ho to bolí,protože kňučel.Tak jsem mu trochu polil,ale jen malinko,ale stejně mi vyklouzl.Stoupl si i se mnou na zadní tlapy.Jak jsme se prali byli jsme příliš blízko té skály a jak si stoupl na zadní,odhodil mě na ní.Cítil jsem strašnou ránu do zad,až jsem se z ní proměnil v člověka.Chvíli jsem nemohl dýchat.
Celou tu dobu jsem se díval na Courtney..."Jakeu!!"Křičela na mě,ale to už jsem přestával vnímat.


Courtney

Viděla jsem, jak Jake zavírá oči...Bylo mi teď jedno,že když se proměním budu slabá.Proměnila jsem se a začala se prát s tím vlkodlakem,abych se ho z bavila.Déšť ustál.A my jsme se na sebe vrhli.
Kousal mě a to hodně.Byl malinko rychlejší než já,ale mé reakce byli taky docela rychlý.Chytla jsem ho za pravé ucho a jen tak ho nechtěla pustit.Kousal mě po levé noze.Ten poslední stisk jeho zubů byl hodně bolestiví,až jsem za kvičela.Samozřejmě jsem povolila a on se vyvlékl.Krvácela jsem už z nohy a začala na ni kulhat.Odtáhli jsme se...A hned jsme na sebe začali zuřivě vrčet.Chodili dokola a čekali,který z nás vyrazí první.Vyrazili jsme na stejno.Párkrát se do sebe snažili navzájem zakousnou,ale oba jsme minuli.Opět jsme se odtáhli a chodili v kruhu.Pak jsme po sobě oba skočili a střetnuli se ve vzduchu.Drápy mi přejel všechny rány.Zakvičela jsem docela hlasitě a padla na zem.Rychle jsem vstala.Začal okolo mě kroužit.Nervózněl,čím dál tím víc.Na nic jsem už nechtěla čekat a začala se teď opravdu prát zuby drápy.Bojovali jsme nějakou chvíli bez větších kousanců.Ale já už jsem to chtěla ukončit a když byl naproti mě,dost hodně jsem ho škrábla přes oko.Vlkodlak strašně zařval.Raději rychle utekl.Já jsem na nic nečekala a běžela k Jakeovi.Čumákem jsem do něj párkrát lehce stračila.Jake se probral.Svou levou poraněnou nohu jsem měla hned před jeho obličejem a Jake si toho okamžitě všiml.Chytl mě za ni.Já na něj zavrčela.Jen krátce a aby mi na to nesahal.Vyškubla jsem se mu za sevření ruky."Courtney,ty krvácíš a to hodně!"Stoupl si a začal mi prohlížet záda."Bude to dobrý,ale budeš tam mít chvíli jizvu.Ale hlavně se nepromněňuj."Jake se proměnil a šel směrem pryč.
'Pojď za mnou'Řekl mi přes myšlenky.'Jak se ti to...'Zarazila jsem se.'To není možný.Jak spolu můžeme mluvit přes myšlenky?Když nejsme ze stejné smečky?'Vrtalo mi hlavou.Jake ke mě přišel a setkali jsme se čeli.A dívali se svýma vlkodlačíma očima do těch druhých,co byli naproti..'Asi jak jsme za sebe riskovali vlastní životy,jeden za druhého, naše otisknutí se už navždy propojila.Teď jsme jako jeden.Jako jedno tělo.Jako jeden vlkodlak.'Zavřeli jsme oči a začali se o sebe hlavami otírat.Teď mě nic nebolelo.Když jsem byla tekhle u něj,rány jsem nevnímala.Byl tu jen on.Cítila jsem jen svůj a jeho tlukot srdce.'Pojď.Carlisle se ti na to podívá.' 'Kdo je Carlisle?'Optala jsem se. 'Carlisle je doktor.'

Jacob

Nemohl jsem jí říct,že Carlisle je upír.Nikam by se mnou nešla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!:O)
Předchozí Díl: 2.
Další díly- "Co jsi zač?":3.,4.,5.,6.
Další kapitola 2-''Odkreji ti svou minulost''-1.,2.,3.,4.,5.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ChriSthy Cullen ChriSthy Cullen | 21. listopadu 2010 v 15:18 | Reagovat

ÚÚÚÚ  fííha pěkně napínavýý :D ..kdo byl ten cizí vlkodlak? a půjdou ted ke Cullenovým? :-)  :-D

2 Kajen Kajen | 21. listopadu 2010 v 15:19 | Reagovat

počkej...To se dozvíš až budou v kině...:cP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Opravdu bych Vám byla vděčná kdyby jste komentovali články a hlasovali v anketách ;) Některé věci mi dají více času než jedno kliknutí !! ;))
Děkuju!