Objednávka Desů Zde!

Listopad 2010

Jak se dělá vlkodlak

28. listopadu 2010 v 20:37 | Kajen =o) |  Twilight saga

omlouvám se za odkaz,ale na youtube.com jsem to zatím nenašla....tak aspoň takto...chudák Tay....to mu vážně nazávidím....:/
:D

Tak ta byla fakt trapná...

28. listopadu 2010 v 20:29 | Kajen =o) |  Twilight saga
Tak ta ženská byla fakt trapná...:D

Omluva

27. listopadu 2010 v 23:46 | Kajen =o)
Omlouvám se,že teď ten blog trochu šidím,ale je tu škola a já nestíhám.Snažím se sem dávat příspěvky o víkendu...:) a občas i přes ten týden....Povídky teď opravdu moc nestíhám, a abych pravdu řekla, tak mě to nebaví moc psát...Raději je vyprávím...:) Ale co bych pro Vás neudělala....:)
Jake


Tay,Kris,Rob...:)

26. listopadu 2010 v 23:46 | Kajen =o) |  Twilight saga
2.část http://www.youtube.com/watch?v=6tsQfOznTm8&feature=channel Nejlepší jak to Tay řiká...Party...:D
3.část http://www.youtube.com/watch?v=wv-RVyPLMiI&feature=channel Podívejte jak Rob sedí...jako holčička a tváří se při tom tak nevině...:D


Odkreji ti svou minulost- 4.díl

22. listopadu 2010 v 22:36 | Já...:c) |  Moje Povídky
V minulém díle: Courney a Jacob se prali s neznámým vlkodlakem...Courtney je zraněná a jdou ke Cullenovým za Carlisleem.Zjistili, že Courtneyino a Jacobovo otisknutí je nadoživotí propojené....

Jacob

Po cestě jsem se jí snažil pomáhat,podpíral jsem jí.Odstraňoval jsem větve z cesty,aby se jim nemusela vyhýbat nebo je přeskakovat.'Jakeu,nejsem invalida!Nepřeháněj to...'Zastavila se.Vrátil jsem se k ní a hlavou se jí otřel o krk.'Kdybych mohla,vrněla bych!' 'Vrrr...'Odpověděl jsem jí na to.
Praskla větev.Zbystřil jsem. 'Neboj to byl jelen.Viděla jsem ho.'Uklidňovala mě.'Když krvácíš,tak bychom se tu moc zdržovat neměli!Je to nebezpečný.' 'Já vím,ale kdo by si na vlkodlaka troufnul?' 'Medvěd?Třeba...' 'No,tak to abychom šli ne?'Zřejmě se chtěla smát,ale když jsme jako vlkodlaci, tak nám to nejde.
Pokračovali jsme dál.Došli jsme až k velkému přírodnímu(dřevěnému) a také docela prosklenému domu.Lehce jsem zavyl.'Jakeu není mi nějak dobře.' 'Co je?Jsi v pořádku?' 'Jakeu,já....já...'Začala hodně silně dýchat.'Já cítím upíry.' 'Neboj.To je v pořádku.Nikdo ti neublíží.Já to nedopustím.Jenom buď v klidu.Moji přátelé, tvoji přátelé.' 'To myslíš vážně?'
"Jakeu!" Ozvalo se.To byla Christy,byla asi hodně šťastná,že mě po takové době vidí.
Pohlédl jsem na Courtney.Stála tam a chvěla se.Raději se dívala do země. 'Uklidni se.Vážně ti nikdo neublíží.'Řekl jsem jí přes myšlenky.
"Kdo nemá nikomu ublížit?"Ptal se blížící Edward.'Edwarde!'Pohlédl jsem na něj a šel ke Courtney.
'Kde je Carlisle?'Ptal jsem se ho.Věděl jsem,že mi bude líst do hlavy.
"Carlisle je v nemocnici."Oznámil mi. "Jakeu co se vůbec stalo?"Ptala se Christy a šla ke Courtney.Courtney lehounce zavrčela.Nebyla si jistá jestli se ovládne.Stoupl jsem si před Courtney,abych Christy naznačil,aby se raději stáhla.Přiběhl před ni Edward a chytl ji za pas."Raději běž zavolat Carlisleovi."Řekl jí.Christy zmizela ve dveřích.Courtney spadla na zem.'Courtney jsi v pořádku?'A otřel jsem se o ní hlavou. 'Neboj.Jenom mě ta noha začala hodně pálit a mám v ní křeče.' "Courtney,za chvíli tu Carlisle bude!"Snažil se jí ulehčit situaci.
Přiběhla Christy."Carlisle mi řekl,ybachom ji dostali do ordinace!"Vykřikla.
'Jakeu.'Podívala se na mě Courtney. 'Budu tam s tebou.'Proměnil jsem se a řekl Edwardovi:"Edwarde,jestli jsou doma ostatní,bylo by nejlepší,kdyby..." "Jo.Jasně hned jim to řeknu,ať jdou raději nahoru."Prohrabával mi zase hlavu a nenechal mě domluvit."Jakeu,já du pootevírat dveře."Odešla znovu Christy.

Klekl jsem si k ní a hladil jí.Bylo na ní vidět,že je vyčerpaná."Už ti to tolik nekrvácí.Bude to za pár hodin pryč." 'Tak proč tu musím být?' "Carlisle ti to prohlídne.Můžeš tam mít infekci.Nevíme ani jeden,co to bylo za vlkodlaka.Může být nějak infikovaný." 'A tebe snad nepokousal nebo co?'
Přijelo auto.Byl to Carlisle.Hbitě vyskočil z auta. "Jak to,že ještě není v ordinaci?!" "Jo.Promiň."Omluvil jsem se. "A nejlepší by bylo,kdyby se proměnila v člověka.Takto ji neošetřím!"Vyhrkl. A zmizel ve dveřích.
"Courtney,připravená?Dyžtak tě tam s radostí odnesu."Ušklíbl jsem se. 'Neboj se.Nebudu to potřebovat.'Ujišťovala mě.
Proměnila se.Nadechla se a podívala se na mě.Potom se opatrně,ale jistě zvedla.
"Vidíš?Nebudu tě teď potřebovat."A šla ke dveřím. Mezi dveřmi se zastavila. "Jdeš?!Víš, co si mi slíbil!" "Jo.Já vim."Odpověděl jsem.Jak se Courtney otočila ke mě zády uviděl jsem ten fakt ošklivej škrábanec na jejích zádech....Okamžitě mi prolétl hlavou ten okamžik,když jsem ji viděl, jak pod tím vlkodlakem klečí...Vzpamatoval jsem se a doběhl ji.Na nic jsem nečekal a chytl ji do náruče..."Jakeu!"A lehce do mě žďuchla.Pak se mě chytla kolem krku. "Vau!Mají to tu hodně velký a prostorný.Hezký..."Divila se. Ty schody do ordinace mi daly zabrat.Funěl jsem jak lokomotiva.
"Jakeu,polož mě.Dojdu to."Snažila se mě přemluvit.Nechtěl jsem ji položit tady,až v ordinaci na lůžko.
Těch pár schodů už byla hračka.Jedním prstem jsem vzal za kliku dveří od ordinace.Zátahl za ni a vešel dovnitř.Bilo všude bílo,až z toho bolely oči.Bylo to jak když místo pozdravu dostanete facku.
Uprostřed velmi světlé místnosti,bylo menší lůžko,taky v bílé barvě.Opatrně jsem ji na to lůžko položil. Do dveří se přiřítila Alice. "Carlisle to si přivezl krev ze zvířat?!"Ptala se Alice a spatřila nás.
"Alice, co tu děláš?!Copak vám Edward neřekl ať dolů nechodíte!"Vyjel jsem a chtěl jít k ní blíž,jenže mě svou poraněnou a již mírně krvácejí rukou chytla Courtney. "Jakeu!Uklidni se!"Okřikla mě svým,dosud slabým hlasem.Kapka její krve dopadla na zem.
Z kapky jsem pohlédl na Alice.Ta už měla rudé oči.Nasávala vzduch, ve kterém se šířila (pro upíry) vůně krve.Připravoval jsem se,že dojde k mé největší chybě mého života.Naštěstí přišel Carlisle.
"Alice!Běž nahoru!A ať sem nikdo nechodí!"Vynadal ji. "A zavři za sebou dveře!"Stihl jí říct ,než zavřela dveře.
Sklonil jsem se ke Courtney a zašeptal jí. "Promiň,neměl jsem tě sem brát.Nevím co mě to napadlo." "Vysvětloval si mi to už venku..."Odvětila mi klidným hlasem.
Carlisle si prohlížel chvíli její ruku. "Bude to v pořádku.Do hodiny to máš pryč.Díky svému hojení."A začal jí omývat krev z ruky.Otřel jí ruku osuškou. "Teď se otoč na břicho."řekl jí klidným hlasem.
Courtney se opatrně převalila na břicho.Když Carlisle spatřil tu ránu zhrozil se. "To musela být pořádná bestie,když ti tohle udělal."Divil se. Až teď jsem si všiml,že Coutrney měla vydět i kousek páteře. "Jacobe,asi tě budu muset vyhodit..."Oznámil mi Carlisle. "Ne!Slíbil si mi to Jakeu!"Odsekla Courtney. Carlisle se na mě krátce podíval a pak se díval zpět na její záda. "Já vím,ale myslím že tu Carlislea znervózňuju.Počkám v čekárně."A pouštěl její ruku při odchodu.Mezi dveřmi jsem na ni ještě krátce pohlédl a pak zavřel dveře.Sedl jsem si do křesla a mlčel a tiše poslouchal jestli něco uslyším. Seděl jsem tam asi pět minut a pak sešla dolů Christy."Jakeu?Ty nejsi vevnitř? " Divila se. V tom začala Courtney strašně kříčet."Neeeeeeee!!!Už néééééé!" Křičela a mě začalo tlouct strašně rychle srdce.Zvedl jsem se a chtěl jít dovnitř,ale Christy mě zastavila. "Jakeu.Nechoď tam!Bude to ještě horší!"A začala mě při odvádění do křesla hladit na zádech.Měl jsem pocit,že cítím každou její bolest. Poté, co to nachvíli ustálo,Courtney začala znovu křičet. "Jaaaakeuuuuu!"Ale to už jsem tam chtěl opravdu vpadnout,ale přišly ostatní a ptali se:"Co se tam proboha děje?!"Byli tam úplně všichni.Edward mi přišel trochu bledší než jindy.Asi viděl,co tam Carlisle Courtney dělá.
Už asi pět minut tam bylo hrozně ticho.Celou tu dobu jsem se nervózně procházel kolem dveří.
Otevřeli se dveře.Vyšel z Carlisle a rychle je opět zavřel. "Carlisle?Co se to tam proboha..." "Neboj,je v pořádku Jakeu.Dej jí pár minut a pak za ní můžeš." Pohlédl jsem na něj. "Co je to pár minut?!" "Neboj.Řeknu ti." "A co si jí to proboha dělal?!"Ptal jsem se.
"Musel jsem jí pár míst vypálit." Všechny pohledy směřovaly na Carlislea. "Co...Cože jsi?"Ptala se Christy. "Měla tam sraženou krev a začali se jí tam tvořit bakterie.Jinak než vypálením bych se jich nezbavil." Hrůzou jsem na chvíli zavřel oči a polkl.Carlisle odešel zpět do ordinace.čekal jsemdalší dvě minuty než mi Carlisle konečně zdělil,že k ní mohu.Do ordinace jsem vběhl jako blesk."Dal jsem jí morfium.Na ztišení bolesti.Ale ty to už znáš.Dřepl jsem si k ní k lůžku a začal ji hladit.Ležela na břiše.Byla velmi spocená a bylo vidět,že jí bolestí do očí vhrkly opět slzy.Byli jsme tam už sami,protože Carlisle odešel pryč.
"Už to bude v pořádku."A dal jsem jí pusu na čelo.
"Bolelo mě,slyšet tě takhle křičet.Proč jsi vůbec šla do toho lesa?" "Hledala jsem tě."Špitla po tichu. "Proč?" "Bála jsem se,že se na mě zlobíš,nebo že se ti něco stalo." "Já a zlobit se na tebe?Teď se zlobím leda na sebe." "To nemůžeš!"Vynadala mi.Každé její slůvko jsem sotva slyšel.
Po chvíli ji začali klesat víčka.Usnula.Tiše jsem vedle ní klečel a hladil jí.Hlídal jsem ji ve spánku.
Otevřeli se pomalu dveře.Do místnosti nakoukla Christy. "Jakeu..." "Psssst!Usnula."Špitl jsem na ni tiše. "Aha.A jak je na tom?" "Už asi dobře.Spánek jí pomůže." "Jo.Spánek je ten nejlepší lék."Usmála se.Chvíli jsme si mezi sebou vyměňovali pohledy. "Je hezká."Zašeptala. "Nedivím se ti,že jsi neodolal."Teď jsem se usmál já.A můj pohled směřoval na ni,na Courtney.
Christy po chvilince zmizela ve dveřích.Zřejmě šla za Edwardem.Já si sedl do malého,samozřejmě bílého gauče a chvíli jí hlídal.Ale pak jsem opět prohrál na spánkem a usnul jsem.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!=O)

Předchozí Díl: 2.
Další díly- "Co jsi zač?":3.,4.,5.,6.

Další kapitola 2-''Odkreji ti svou minulost''-1.,2.,3.,4.,5.

Moje Záhlaví

22. listopadu 2010 v 17:51 | Kajen =o)
The Twilight Saga-Záhlavý
Tohle je to  srdce ze záhlaví.

Ta hnědá půlka toho srdce to je oheň(Jacob)
Ta křišťálová půlka to je led(Edward).
To mezitím má znamenat asi boj....:)
Zaujalo mě to...:)

Toto záhlaví jsem nedělala já...ale Marťa a za to jí mockrát děkuji na záhlaví je i její blog...doporučuji...:) má ho moc pěkný..:)

Obrázky Taylora

21. listopadu 2010 v 14:24 | Karčá!^^ |  TDL- Photos



Odkreji ti svou minulost- 3.díl

21. listopadu 2010 v 0:13 | Já...:c) |  Moje Povídky
V minulém díle: Courney se Sorbonem šli do parku,že si s Kim a Vinnie(Courtneyiným druhým dobrmanem) zaběhají.....


"No.Když jste se už vydýchali,půjdeme ne?!" "Jo.Už jsem na to psychicky připravena!" Žertovala Kim.
"Sorbone!Vinnie!Při mě!"Zavolala jsem na své poslušné dobrmany,kteří za námi hned pelášili.
Běželi jsme a běželi.Času si moc nevšímali,protože bylo tak krásně.Svítilo slunce,ovíval nás lehounký větřík.
Přeběhli jsme celé městečko Forks.Konec Forksu,kam jsme do běhli, byl z této části zezadu zalesněný.Tímto lesem se dalo krásně doběhnout na pláž La Push.
"Tak co?Běžíme dál?!"Zeptala se Kim zadýchaně.Já jí dala jako souhlas to,že jsem se znovu rozběhla.Sorbone s Vinnie kolem nás pobíhali a hráli si,kousali se a skákali přes sebe.Jako malá štěňata.
Doběhli jsme přes těžký terén,až na pláž La Psuh.Byli jsme vyřízené.Celou cestu bez přestávky.Sorbone s Vinnie okamžitě v běhli do vody.Kim se k nim přidala,ale byla opatrná a schladila si jen nohy a stála na kraji.Já si zatím dávala vydechovací cvičení.
Sledovala jsem Kim a dobrmany.Kim na ně cákla vodu a oni ji chytali do tlam.
V tom mě projel blesk celým tělem.Někdo mě obejmul.Leknutím jsem až trochu křikla.Kim a psi sebou trhli a podívali se na mě.
"Takže tě mám v pořádku..."Zašeptal mi klidný Jacobův hlas.Otočila jsem se."Ježiši!Tohle mi už nikdy nedělej!"Ulevilo se mi.
"Proč mi nebereš telefon?!Volal jsem ti už nejmíň pětkrát!Měl jsem o tebe starost a tak jsem šel k tobě,ale nikdo mi neotevíral.Ani když jsem přeskočil zeď nikde nikdo.A tak jsem tě stopoval..."
"Oh...Promiň...Zapoměla jsem ho asi doma.Promiň."A jako omluvu mu dala pusu.
"Ahoj Courtney!"Ozvalo se zezadu,za Jakem.Ohlédla jsem se.Byl to Embry."Oh.Ahoj Embry." Rychle ke mě přispěchala Kim."A kdopak toto je?Nění to ten kluk,co o něm furt básníš?!"Smála se Kim.Žďuchla jsem do ní,aby mlčela.Jake se usmál a podal jí ruku."Ahoj já jsem Jacob." "Jo.Já vím!"Smála se pořád Kim. "A tohle je..?"Ptala se Kim. "Tohle je Embry."Vyvalila jsem na ni."Ahoj já jsem Kim,pánové!"Chlubila se. "Embry."Zastyděl se Embry.

"Vuaaa."Jekl Jacob.Skočila na něj zezadu Vinnie.Jake to nečekal a trochu sebou trhl a setrvačností udělal krok ke mě.Byli jsme u sebe blíž, a tak jsme využili příležitosti k dalšímu polibku.
"Tohle vypadá na dlouho."Oznámila Kim Embrymu a odtáhla ho stranou,abychom měli soukromí.Jake mě ovinul svýma krásnýma svalnatýma a trochu velkýma rukama.A tiskl si mě k sobě.Já se mu prohrabávala ve vlasech.Přejížděla přes záda,až jsem dojela na jeho sexy zadek... Po polibku jsme se ještě trochu objímali a tulili se k sobě.
"Nezapomeň,že se pro tebe stavím před sedmou."Připomínal mi Jake."Neboj!Na tohle jen tak nezapomenu."Usmála jsem se na něj.Snažila jsem se od něj lehce dostat, jinak bychom takto strávili zbytek odpoledne.Jake se trochu zarazil."Ale..no tak...Bude na to celý večer ne?!"Konejšila jsem ho. "No jak myslíš!"Podíval se na mě smutným a vyčítavým pohledem.Chytla jsem ho za ruce a usmála se na něj.Táhla jsem ho za sebou a přitom se mu dívala do očí.Smála jsem se na něj.Jake, se mi ale do očí nedíval a dělal uraženého."Hm....Fajn.Jak chceš."Pustila jsem ho a dělala uraženou.Šla jsem ke Kim a Embrymu.
"Kde je Jake?"Ptal se Embry."Jake?Ten je..."Otočila jsem se,abych jim ukázala, kde jsem s ním byla naposled,ale on tam nebyl."Eee..No.Teď tu byl!"
'Hmmm...Skvělý...takže žádnej krásnej večer!'Pomyslela jsem si.
"Hned se vrátím Kim!Dohlédni na pesany."A odběhla jsem od nich směrem k lesu.Psi hned běželi za mnou."Zůstat!"Okřikla jsem je.

Doběhla jsem do lesa.Zastavila jsem se.Když jsem se rozhlížela kolem, viděla jsem jen tucty stromů.'Sakra.Kde může být?'Přemýšlela jsem.
Chvíli jsem běhala všemi směry,doufajíc,že najdu je stopu nebo jen pitomý pach.jenže jeho pach byl všude.Nebo,jak jsem se k sobě tulili,tak jsem ho moc nabrala a teď můj smysl v tom měl zmatek.Napadlo mě,že bych se mohla porozhlédnout blíže ke středu lesa.Jenže jsem se tu ještě tolik nevyznala a samozřejmě se k tomu středu dostala jinudy, než jsem myslela.A nebo jsem se tam ani nedostala.
Začala jsem být nervozní.Chtěla jsem se proměnit,až na to,že mě polilo děsné horko.Po mých zádech přejel něčí pohled.Ten pohled mě sledoval a to neustále.Rozhlížela jsem se kolem.Nikde jsem nikoho neviděla.'Musím zkusit se toho pohledu nějak zbavit.'Napadlo mě.Jenže teď ,jak?Měla jsem strach se proměnit.Nevěděla jsem,kdo mě sleduje nebo co mě sleduje.Nemohla jsem riskovat.Všimla jsem si,že na jedné straně to bylo hodně vyšlapané.Musela jsem něco zkusit.
Připadala jsem si, jako kdybych byla nějaká srna,kterou se snaží někdo(něco) ulovit.
Musela jsem utíkat,co nejrychleji to šlo.Nevěděla jsem kam běžím,ale přišlo mi,že cítim vítr a vodu.
Ať jsem se toho snažila zbavit,nebo ne,ty oči mě nespustili z očí.Ten jejich hrozný pohled jsem cítila na každém svém kroku.Toho pohledu jsem se už chtěla zbavit.A tak jsem změnila směr.Myslela jsem,že mě to přestane sledovat,ale nepřestalo.Teď už mi to přišlo úplně jako lov.Jenže já byla ta kořist.A to,co mě honilo, byl lovec,který se jen tak nevzdá toho, co našel.
Jako kdyby už několik dní nejedl.
Cítila jsem,jak na mě dopadla prvmí kapka.Nevěděla jsem,zda je to kapka deště nebo něčeho jiného,třeba slin.Dopadla na mě další a další.Začalo prudce pršet.Těch kapek na mě začalo padat víc a cítila jsem každou ,která na mě dopadla.Teď jsem déšť proklínala.Protože jsem měla skoro každou kapku na řasách a pak jsem nic neviděla.
Prudce jsem zastavila.Přede mnou se tyčila skála.A vedle mě byly další skály.Teď jsem byla v pasti.Rozhlížela jsem se.Ale kvůli dešti se mi hýbalo všechno.Tam,kde jsem slyšela něco praskat,hned jsem se tam podívala.Nic tam nebylo vidět.Buď to bylo zatraceně rychlí nebo to mělo dost dobrý zbarvení,které jsem v tuto chvíli nedokázala rozeznat.
Slyšela jsem vrčení,které začalo dost rychle sílit.Jenže, když bych se teď chtěla proměnit,byla bych v tu chvíli nejzranitelnější.Teď ten řev byl za mnou.Otočila jsem se a musela se okamžitě skrčit.Byl to vlkodlak.Skočil po mě.Vzpřímila jsem se a předem mnou stál v plné své hrůze.Byl dost rozzuřený.Ten déšť byl silnější a oba jsme byly promáčení na kost.Ten vlkodlak po mě opět skočil, ale já se mu znovu vyhnula,jenže on byl teď rychlejší než já a otočil se, a docela dost mě škrábl na zádech.Zakřičela jsem bolestí.Ta ozvěna se nesla snad celým lesem.Padla jsem k zemi.Z té bolesti mi vhrkly do očí slzy.Začala jsem se hodně potit."Proboha, co jsem ti udělala?"Řekla sjem mu vytíženě.Klečela jsem před vlkodlakem,který se chystal mě znovu udeřit.Už se napřahoval,já se nadechla a zavřela oči.Hlavou mi okamžitě prolétl můj život-Jake...Prolétl mi hlavou jeho sladký úsměv,jeho oči,jeho tělo i ta jeho 'drsná' chůze.Cítila jsem v tuto chvíli každou ztrátu kapky své krve,kterou jsem pak cítila na zádech.Už jsem tu bolest chtěla mít za sebou.
Jak jsem měla zavřené oči a čekala jsem,až ucítím to poslední,v tom mě ovál prudký vítr.Byl to vítr,velmi prudkého skoku.
Slyšela jsem hodně silná vrčení.Byli různá.Otevřela jsem oči.Před sebou jsem spatřila už dva vlkodlaky.Jeden z nich byl pro mě neznámý,ale ten druhý,toho jsem znala dobře.Byl to Jake.Zřejmě slyšel můj křik.Můj bolestiví a sténající křik.

Jacob

Když jsem zahlédl,jak před ním klečí a krvácí z té rány na zádech,nemohl jsem jen tak přihlížet.Nemohl jsem jí ztratit. Když jsem ho svým skokem odstrčil od ní,trochu se mi ulevilo.
Ale teď už byl vážně dost rozzuřenej.Vrhl jsem se po něm.Kousal ho všude, kde to bylo možný.Kousal jsem dost silně a intenzivně.Snažil jsem se,aby ho to bolelo.Stejně jako ten škrábenec,co od něj dostala Courtney.Ale on mě taky kousal,docela to bolelo.Naštěstí jsem mu dal víc kousnutí ze kterých krvácel.Potom mém posledním kousnutí už šlo opravdu o život.Byl trochu rychlejší a svíral svá kousnutí více a já ho cítil pokaždé.Odskočil jsem od něj.Jenže on se jen tak bez delšího boje vzdát nechtěl.Skočil po mě a chytl mě pod krkem.Byl jsem v totálním háji.Kdyby stiskl ještě víc,byl bych mrtvej.Jenže on naštěstí povolil a já se mu z toho sevření dostal ven.Oběhl jsem ho a skočil na něho zezadu.Teď jsem ho držel já.Držel jsem ho na krku.Asi hrál,že ho to bolí,protože kňučel.Tak jsem mu trochu polil,ale jen malinko,ale stejně mi vyklouzl.Stoupl si i se mnou na zadní tlapy.Jak jsme se prali byli jsme příliš blízko té skály a jak si stoupl na zadní,odhodil mě na ní.Cítil jsem strašnou ránu do zad,až jsem se z ní proměnil v člověka.Chvíli jsem nemohl dýchat.
Celou tu dobu jsem se díval na Courtney..."Jakeu!!"Křičela na mě,ale to už jsem přestával vnímat.


Courtney

Viděla jsem, jak Jake zavírá oči...Bylo mi teď jedno,že když se proměním budu slabá.Proměnila jsem se a začala se prát s tím vlkodlakem,abych se ho z bavila.Déšť ustál.A my jsme se na sebe vrhli.
Kousal mě a to hodně.Byl malinko rychlejší než já,ale mé reakce byli taky docela rychlý.Chytla jsem ho za pravé ucho a jen tak ho nechtěla pustit.Kousal mě po levé noze.Ten poslední stisk jeho zubů byl hodně bolestiví,až jsem za kvičela.Samozřejmě jsem povolila a on se vyvlékl.Krvácela jsem už z nohy a začala na ni kulhat.Odtáhli jsme se...A hned jsme na sebe začali zuřivě vrčet.Chodili dokola a čekali,který z nás vyrazí první.Vyrazili jsme na stejno.Párkrát se do sebe snažili navzájem zakousnou,ale oba jsme minuli.Opět jsme se odtáhli a chodili v kruhu.Pak jsme po sobě oba skočili a střetnuli se ve vzduchu.Drápy mi přejel všechny rány.Zakvičela jsem docela hlasitě a padla na zem.Rychle jsem vstala.Začal okolo mě kroužit.Nervózněl,čím dál tím víc.Na nic jsem už nechtěla čekat a začala se teď opravdu prát zuby drápy.Bojovali jsme nějakou chvíli bez větších kousanců.Ale já už jsem to chtěla ukončit a když byl naproti mě,dost hodně jsem ho škrábla přes oko.Vlkodlak strašně zařval.Raději rychle utekl.Já jsem na nic nečekala a běžela k Jakeovi.Čumákem jsem do něj párkrát lehce stračila.Jake se probral.Svou levou poraněnou nohu jsem měla hned před jeho obličejem a Jake si toho okamžitě všiml.Chytl mě za ni.Já na něj zavrčela.Jen krátce a aby mi na to nesahal.Vyškubla jsem se mu za sevření ruky."Courtney,ty krvácíš a to hodně!"Stoupl si a začal mi prohlížet záda."Bude to dobrý,ale budeš tam mít chvíli jizvu.Ale hlavně se nepromněňuj."Jake se proměnil a šel směrem pryč.
'Pojď za mnou'Řekl mi přes myšlenky.'Jak se ti to...'Zarazila jsem se.'To není možný.Jak spolu můžeme mluvit přes myšlenky?Když nejsme ze stejné smečky?'Vrtalo mi hlavou.Jake ke mě přišel a setkali jsme se čeli.A dívali se svýma vlkodlačíma očima do těch druhých,co byli naproti..'Asi jak jsme za sebe riskovali vlastní životy,jeden za druhého, naše otisknutí se už navždy propojila.Teď jsme jako jeden.Jako jedno tělo.Jako jeden vlkodlak.'Zavřeli jsme oči a začali se o sebe hlavami otírat.Teď mě nic nebolelo.Když jsem byla tekhle u něj,rány jsem nevnímala.Byl tu jen on.Cítila jsem jen svůj a jeho tlukot srdce.'Pojď.Carlisle se ti na to podívá.' 'Kdo je Carlisle?'Optala jsem se. 'Carlisle je doktor.'

Jacob

Nemohl jsem jí říct,že Carlisle je upír.Nikam by se mnou nešla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!:O)
Předchozí Díl: 2.
Další díly- "Co jsi zač?":3.,4.,5.,6.
Další kapitola 2-''Odkreji ti svou minulost''-1.,2.,3.,4.,5.
Opravdu bych Vám byla vděčná kdyby jste komentovali články a hlasovali v anketách ;) Některé věci mi dají více času než jedno kliknutí !! ;))
Děkuju!